Rezerva představila nové tváře, rok 2023 začala porážkami

Utkání nevalné úrovně, které kdyby se odehrálo bez odborného zásahu rozhodčích skončí stavem 1:1 a bez zbytečných emocí. Vyložených šancí na obou stranách nebylo mnoho, hrálo se hlavně o střed pole. Aktivita se mezi oběma celky střídala. Největší šanci Brazilu v první půli na dvakrát zlikvidoval brankář Malec, na druhé straně se v dobré šanci objevil Ivanko, ale gólmana Brazilu nepropálil. To se povedlo až Hovorkovi, který tak stanovil gólový účet prvního dějství na 1:0. Druhý poločas se obrazem hry nijak nelišil od toho prvního. Velkou šanci na navýšení vedení měl Paluka, který ale prázdnou bránu přestřelil. Mrzet nás to mohlo dvojnásob, neboť Brazil poté z dorážky vyrovnal. To bylo asi vše, co oba celky vyprodukovaly ze hry. Do konečného skóre ale promluvili pánové s píšťalkou. Už během první půle posoudili několik situací nepřesně, ať šlo o fauly, nebo auty, ale na vývoj ve skóre to ještě vliv nemělo a asi by se to v klidu dalo i přejít. Stejný trend ale pokračoval i ve druhé půli a jedním ze zásadních okamžiků byl opět nesprávně posouzený faul, na což s údivem reagovali naši hráči. Nařízený přímý kop na naši bránu po faulu na našeho hráče jsme ještě přečkali, samozřejmě s údivem i nesouhlasem s posuzováním podobných situací.  Od té chvíle si oba sudí dávali velmi záležet, aby mohli sebemenší náznak našeho provinění proti pravidlům použít proti nám. První situací byl odpísknutý údajně špatně rozehraný aut, nicméně míč stál na čáře, možná se jen nepatrně hnul, než se ho dotkla bota našeho hráče, ale těžko říct. Autů jsem takto viděl rozehrát tisíce a nikdy z toho žádný problém nebyl, ale na samotném rozhodčím bylo vidět, jak moc se snaží nějaké pochybení najít. Úzkostlivé posuzování jakéhokoliv kontaktu taky zrovna k plynulosti hry neprospívá, zvlášť když se jedná o situace, které se ve vyšších soutěžích nepískají vůbec. A pokud jsou takové situace posuzovány ještě nepřesně, pak narůstá i počet faulů a 10m penalt. A na to jsme doplatili v druhé půli. Jeden rozhodčí například signalizuje výhodu v náš prospěch a druhý stejnou situaci posoudí jako náš faul, po kterém následuje 10m penalta. Tu hráč Brazilu poslal do břevna. Ještě než míč dopadl na zem, ozvala se píšťalka znovu a rozhodčí nechává penaltu opakovat. Údajně stál někdo z našich hráčů před úrovni míče. Proč si to sudí nezkontrolují před rozehráním, když vše posuzují tak úzkostlivě a je to natolik závažný prohřešek? A má to vůbec na něco vliv? Hráč, který stojí tři metry bokem od balonu a o půl kroku přesahuje jeho úroveň? Zvlášť, když nedošlo a ani nemohlo dojít k zapojení tohoto hráče do hry, protože ze situace nevyplynula dorážka, ani další herní situace? V následujícím utkání to jiná dvojice rozhodčích zvládla naprosto v klidu, před rozehráním totožné situace si postavení hráčů ohlídala. V našem případě to však byla záminka kop opakovat. I napodruhé ale exekutor neuspěl. Nebyli bychom to ale my, kdybychom neposkytli záminku k odpískání dalšího faulu a penalty, ze které už jsme inkasovali. Nebylo to letos poprvé, kdy v situaci 3 a více faulů v náš neprospěch naháníme v rohu soupeře hráče, který po nepatrném kontaktu padá, načež následuje další 10m kop a míč v naší síti. Aby toho nebylo málo, tak Lukáš Fanta na naši střídačce nahlas prohlásí, že ti rozhodčí stojí za hodně, načež k němu jeden z nich přiběhne a udělí mu červenou kartu. Údajně měl prohlásit, že rozhodčí stojí za hovno. Do zápisu pak tentýž sudí uvedl, že se jednalo o velmi hrubé, urážlivé, nekorektní a ponižující jednání. Dle všech hráčů, kteří byli v té době na lavičce opravdu řekl, že rozhodčí stojí za hodně. Často jsou k vidění mnohem emotivnější výlevy směrem k rozhodčímu, za použití pestřejšího výraziva a obejde se to bez jakékoliv reakce. Tady se ale chtělo trestat, tak se trestalo a je jedno za co. Zhruba poslední tři minuty se futsal vlivem těchto okolností spíše nehrál. Zajímavostí je, že poslední tři červené karty, které naši hráči viděli, držela ruka stejného rozhodčího. A i v tom předchozím případě se jednalo o nezvládnuté utkání, špatně posuzované, nebo neposuzované zákroky. Kdybychom byli schopni dát víc, než jeden gól, mohli jsme vyhrát, kdyby utkání řídila jiná dvojce sudích, měli bychom bod. Ale i takové zápasy jsou potřeba, aby i mladí hráči, kteří v našem dresu a dospělém futsale zažívali svou premiéru viděli odlišné styly řízení utkání a psychicky se připravili i na momenty, kdy vše na hřišti není takové, jak bychom si přáli. Ono toho naštěstí není zase tolik a na chvostu tabulky v nejnižší soutěži jde spíše než o body o radost ze hry.

V předchozím utkání vyloučeného Fantu nahradil Marek Hudousek, starší bratr našeho bývalého hráče Matěje, který nyní hraje první ligu za Spartu. Ani jeho tah na branku a individuální schopnosti nám nepomohly k bodovému zisku, nebo alespoň rozšíření našeho skromného gólového konta. Dobřichovičtí byli v zápase o něco aktivnější, co je ale odlišovalo od nás byla schopnost své šance proměňovat. Na vývoj zápasu jsme se pokoušeli reagovat, vzali jsme si time, stáhnuli jsme počet hráčů, abychom je více dostali do tempa, ale více než desetimetrový kop za akumulované fauly jsme nevytěžili. A bohužel ani ten jsme neproměnili. Před rozehráním této standardní situace si rozhodčí pohlídali postavení hráčů, aby vše proběhlo hladce, stejně tak jako celé utkání. Desetimetrový kop byl asi největší naší šancí v utkání, bohužel ani toto kolo nás neopustila naše bolest, kterou je střílení gólů. S jednou vstřelenou brankou ve dvou utkáních se body uhrávají těžko.

Sestava: Malec – Fanta (Brazil), Pechar, Hovorka, Richter, Formáček, Paluka, Tomeš Vojtěch, Tomeš Jakub, Hájek, Hudousek Marek (Dobřichovice), Ivanko