Čtyři body ze tří zápasů pro Béčko

Zápas s Bukovou nepřinesl přehlídku šancí ani na jedné straně, hra se odehrávala převážně ve středu pole a oba týmy spíše čekaly na nějakou příležitost. Když už to vypadalo, že první poločas skončí bezbrankovým stavem, nechali jsme utéct soupeřova útočníka, který postupoval sám na našeho brankáře. Ten sice vystihnul kličku i následnou střelu, ale vyražený míč trefil zpět útočícího hráče a od něj se odrazil do naší brány. Tohle byl smolný gól v posledních vteřinách první půle. Ve druhém poločase jsme se dočkali vyrovnání na 1:1, to se trefil debutant v naše dresu, Stanislav Šajban. Tímto stavem by asi zápas i skončil, neboť nepřinesl ani na jedné straně šanci, která by mohl vést ke gólu. Kromě té, kterou jsme sami pro Bukovou vyrobili. Útočící hráč se u postranní lajny zmocnil míče, který jsme mohli odehrát, nebo kopnout do autu a poslal ho na neobsazeného hráče před naší bránu. Pro toho už nebyl problém skórovat. Jestliže jsme měli u prvního gólu částečně smůlu, pak tady jsme situaci lehce podcenili. Kromě ztráty bodů bylo negativem utkání i zranění Ujky, který si zřejmě natáhl sval a v zápase nemohl pokračovat.   

Jestliže jsme z předchozího utkání měli získat minimálně bod, tak z tohoto to vzhledem k průběhu měly být body tři. Nejdříve jsme pozdě zareagovali na souhru Slatiny s využitím pivota a náš soupeř šel do vedení. Fanta ale ještě v první půli vyrovnal a Pechar s Ďurčanským nám v druhé části zápasu zajistili dvougólový náskok. Nějaké čtyři minuty před koncem se Slatina uchýlila k power play. Během ní jsme se dostali pod tlak, ale několikrát jsme dokázali i zahrozit. Brankou na 4:1 měla skončit hlavně souhra Ďurčanského s Pecharem, ale neschopnost dopravit míč do prázdné brány a dorazit soupeře nás stála body. Po další akci Slatiny brankář Malec lapil míč a následně u sudího Říhy reklamoval dres pátého hráče Slatiny, který při power play vystřídal brankáře. Ten měl černé trenýrky i černý dres, tedy vypadal stejně jako oba rozhodčí a v momentě, kdy hrál od postranní čáry, kde se pohybují rozhodčí, nebylo možné na první pohled rozeznat o koho z nich se jedná. Naprosto legitimní požadavek. Na ten však sudí Říha reagoval slovy: “tak ty mě budeš poučovat? Tak uvidíš“. Pravidla jasně říkají, že brankář musí mít barvu dresu, která jej odlišuje od ostatních hráčů a od rozhodčích. V momentě, kdy hrál pátý hráč Slatiny ze středu hřiště, tak byla situace ještě čitelná, ale jakmile se přesunul k postranním lajnám a pohyboval se kolem rozhodčích, nebylo periferně možné rozpoznat, zda se jedná o hráče, nebo rozhodčího. Po tomto upozornění stačilo jenom nechat vystřídat útočícího hráče zpět za brankáře, jehož dres byl v pořádku a mohlo se pokračovat. Proč k tomu však nedošlo ví jenom rozhodčí, který celé řešení protahoval zbytečnou diskuzí a otázkami typu: “to jsi si toho všiml až teď?“. No já na tom hřišti nejsem od toho, abych dohlížel na dodržování pravidel, toho jsi si měl všimnou hlavně sám. Jako trest za to, že jsme upozornili na chybu sudích, přišli pánové v černém s tím, že nastavují k utkání celé 2 minuty. Během té doby jsme bohužel neuhlídali souhru Slatiny, po které snížila na 3:2 a ke konci tohoto nastavení jsme ještě vyrobili 4. faul na půli soupeře, po kterém následovala 10m penalta a vyrovnání. V momentě, kdy víme, že nás chce rozhodčí trestat a jen čeká na záminku, nemůžeme jít do souboje tak důrazně, navíc na soupeřově polovině. Tahle situace plus trestuhodné nepotrestání power play do prázdné brány nás stála dva body. To, že z těch předchozích třech “faulů“ byl jeden souboj rameno na rameno, z nichž slabší hráč v souboji odpadne, nebo další, kdy ani na videozáběru žádný faul vidět není je ale taky fakt. A když pak uděláme faul, který té definici faulu odpovídá, tak se zkrátka sečte s tím, co bylo jako fauly pískáno před ním a výsledkem je 10m penalta. A dvouminutové nastavení za situaci, za kterou jsou odpovědní rozhodčí a která lze při použití zdravého rozumu vyřešit maximálně do 10 vteřin vystřídáním hráče s černým dresem zpět za brankáře je jasnou indicií tendenčního řízení utkání. A vůbec ne proto, aby rozhodčí pomohl soupeři, ale proto, aby se pomstil za to, že si někdo dovolil upozornit na jeho vlastní chybu.     

Slavoj je tým hrající pravidelně na špici tabulky a i letos to potvrzuje. V posledních dvou vzájemných zápasech jsme s tímto soupeřem přicházeli o body v závěrečných vteřinách zápasu, první utkání jsme dlouho vedli 2:1, abychom nakonec odešli s bodem za remízu 2:2, kterou si Slavoj vystřelil v poslední vteřině zápasu. Dnes se nám ale dařilo o poznání lépe, skóre po kličce brankáři otevřel Stanislav Šajban. Na to ještě dokázal Slavoj zareagovat trefou do šibenice z přímého kopu, ale v dobré formě hrající Tomáš Formáček přidal další dva góly a zajistil nám tři body.

Čtyři body a skóre 7:6 ze tří zápasů proti týmům ze špičky tabulky není špatné vysvědčení, ale mohlo to být i o něco lepší. I takové zápasy ale potřebujeme, abychom se z chyb poučili a příště jich udělali méně. Herně i nasazením jsme ale obstáli, tady není moc co vytknout. Je potřeba pochválit i obranou činnost a hráče, kteří nejsou tolik vidět v tabulkách střelců, ale jejich přínos ke konečnému výsledku je také zásadní. Matěj Richter obětavými skluzy a vrháním se do střel zabránil několika nebezpečným situacím, velmi dobře si své úkoly vzadu plnili i Josef Pechar, nebo Jan Ujka, než se zranil. Pozitivem je rovněž debut Stanislava Šajbana, který si počínal ve všech zápasech zkušeně a s přehledem. Své první starty navíc okořenil dvěma góly. A druhý zápas nás nepochybně zase udělá o něco více psychicky odolnějšími, tudíž i ta ztráta dvou bodů je vyvážena nějakým pozitivem.  

Sestava: Malec – Ujka (Buková), Pechar, Fanta, Richter, Ďurčanský, Paluka, Šajban, Formáček